Nezadržitelná síla buldozeru

Premiér Paroubek včera navštívil hrad. Ovšem už když odcházel domů, budil dojem, že na hrad nebyl přijat prezidentem, nýbrž hrad dobyl a obsadil. Alespoň tak vyzněly jeho silácké výroky při odchodu z hradu.
Prezidentu Klausovi bohorovně navrhl, že příští vládu by měl sestavovat on, pokud se toto nepodaří jeho rivalovi Mirku Topolánkovi. Toto své tvrzení samozřejmě podpořil argumentem, že žádná vláda Topolánkova nevznikne, protože on ji nepodpoří (slovem "On" se rozumí 100 hlasů ČSSD a KSČM-pozn. red.).
Trochu mě překvapila jeho omluva. I když opravdu jenom trochu. V podstatě mě na ní překvapilo, že se k něčemu takovému vůbec "snížil". On, Jiří Paroubek, nejvyšší a nejneomylnější hlava vlády, která kdy sestoupila z nebes k pozemskému životu, aby nám svou božskou přítomností předvedla, jak despoticky zhruba vypadá vláda Dia na Olympu. Rychle jsem však vystřízlivěl, když za svou omluvu novinářům připojil výhrůžku, že bude-li ještě někdy někdo psát něco nepěkného proti němu, podá na něj bez milosti trestní oznámení. Takovouto lakonickou omluvu bych přirovnal snad jen ke školáckému: "Sorry, vole."
Doufejme tedy, že bude ministerský předseda co nevidět nahrazen Mirkem Topolánkem a zůstane již navždy uklizen v některém z temných koutů sněmovny. Třeba za stolem předsedy dolní komory parlamentu, což se momentálně bohužel jeví jako nejpravděpodobnější. I když já bych ho raději vyslal do Bruselu za Špidlou, aby tam nebyl tak sám. A hlavně aby byl Jirka co nejdál od Prahy.