10 července 2006

Duhový projekt

Opět sleduji po nějakém tom pátku politickou scénu a nestačím se divit. Po týdnech neschopnosti dovést jednání k zdárné domluvě, neb Paroubek odmítá podpořit jakoukoli variantu vlády, která by v programovém prohlášení neměla aspoň 98% programu ČSSD, přichází náhle Mirek Topolánek za ČSSD s nabídkou podílení se na vládě. Důvody, proč tak Mirek činí mě napadají dva. Prvním jest lest. A to taková, že doufá v nepřijetí svého návrhu soudruhem Paroubkem, čímž jasně ukáže veřejnosti, že Paroubkovi jde o moc, nikoli o státotvornost, blaho národa a podobné atrakce. Druhým důvodem může být pouze snaha o udržení se u koryta za každou cenu, nehledě na otupené hrany programů, nehledě na promrhaný čas, ve kterém je třeba podnikat reformy, nehledě na budoucnost ODS jako takové. Něco ve stylu-my si to tady ty čtyři roky ňák odsedíme, mě (Mirkovi) už v tý době bude čtyři a padesát, pak už to ňák do toho důchodu doklepu, a jestli po mě zůstane potopa je jedno... Doufám, že Mirek myslí na to první!!!

30 června 2006

Dokážeme být svobodní?

Je mi trapné, když jsem léta svědkem toho, jak někteří Češi nadšeně lezou kamsi mocným. Kdysi to býval „náš největší spojenec" Sovětský svaz, v současnosti jeho roli převzaly Spo­jené státy. Rektální alpinismus je u některých lidí prvotním impulzem. Jako by se báli svobody. Něco by se jim stalo, kdy­by stáli vzpřímeni za svým samostatným názorem a za svou vlastní, nezávislou, svobodnou Českou republikou?

Po čtyři sta letech nastala nyní zahraničněpolitická situace, v jejímž důsledku se Češi mohou chovat opravdu nezávisle a svobodně. Snad nikdy za posledních čtyři sta let se Čechům nevedlo tak dobře jako nyní. Nemělo by to být pod jejich dů­stojnost zastávat názor, ze si musejí vykupovat tuto svobodu (i když to po nich nikdo dnes nechce!) uctivým předklonem vůči jediné zbývající velmoci? Mají snad někteří Češi charak­teristické rysy slouhovství, kterého se prostě nemohou zbavit?

Bohužel, stejný tik - mocný nařídí a my uděláme, co mu na očích vidíme - se opakuje znovu a
znovu. Američané teď chtějí-v zájmu svého státu, nikoliv v zájmu ČR - po­stavit na českém území raketovou zá­kladnu. Ta Českou republiku neoch­rání (bude moci neutralizovat jen rake­ty před jejich sestupem k cíli, tedy ra­kety zaměřené na USA, nikoliv rakety, útočící na ČR, které by byly nad čes­kým územím už ve své sestupné fázi), mohla by jí však učinit terčem ja­derných útoků od jiných zemí.

Spojené státy zvažují stavbu protira­ketové základny v České republice nebo v Polsku, konstatovala nedávno televize Nova. Proč se to zdá podivné? Redaktorům ani nepřišlo na mysl, že je zvláštní, že si nějaká země jen tak roz­hoduje postavit si něco na cizím, suve­rénním území.

Jak je výše uvedená informace te­levize levize Nova absurdní, vyplývá z toho, když si ji představíme v opačném gar­du. Představme si, že by Nova odvysíla­la tuto zprávu: „Česká republika zvažu­je stavbu protiraketové základny v USA nebo v Rusku." Absurdní, že. Česká diplomacie nedokáže přesvědčit Spo­jené státy ani o tom, aby dovolily českým občanům cestovat do Ameriky bez víza. Zkuste si představit, co by se asi stalo, kdyby Američané navrhli, že svou
protiraketovou základnu postaví v evropských zemích, nez­demoralizovaných čtyřicetiletým komunistickým slouhovsovím - třeba v Německu nebo ve Velké Británii. Významný americký činitel přiznal, že v důsledku nepopularity války proti Iráku se vůbec nedá téma americké raketové základny v Británii ani nastolit.

Američané si houknou a pudlík Mirek Topolánek z ODS po­slouchá. Nakonec, proč ne. Vždyť jsme v Čechách vždycky dělali, co nám nařizovala sovětská supervelmoc. Proč by Topolánek dnes tedy neměl poslouchat Američany? Nechápu však, proč hájí nekriticky americké zahraničněpolitické zájmy české deníky, jako je Mladá fronta Dnes. 0 co význam­nější by byla role MFD v české společnosti, kdyby list dokázal hrdě hájit české zájmy a českou nezávislost. Proč to nejde?
Většina lidí, které MFD oslovila, proti rozmístění (ame­rických raket) nic nenamítá, a mnozí by je dokonce uvíta­li, píše MFD. Proč však tedy ze stránek věnovaných americké raketové základně v ČR na serveru iDnes zmizela anketa, z níž vyplývá, že se proti americké základně v ČR staví dva­krát tolik čtenářů, než kolik její zřízení podporuje? Nebo je to jen náhoda?

© Jan Čulík, šéfredaktor www.blisty.cz

21 června 2006

δεκαδεηcε


Pojem dekadence (úpadek) se objevuje na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s novou vlnou umělců, kteří jsou znechuceni stereotypní společností, hledají z ní únik a vytvářejí si svůj vlatní svět. V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcisismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, výstřednost apod.
Dekadent bylo původně hanlivé označení pro každého
francouzského básníka, který se pokusil odvrátit od tradic. Název byl sice spisovateli přijat za svůj, ovšem v rámci uměnovědných kategorií se jedná většinou, ale ne vždy o symbolisty - ze symbolismu se více či méně rodí poetika těchto básníků (ovšem ani ne všichni symbolisté patřili nutně mezi dekadentní básníky). Dekadentní spisovatelé projevovali odpor ke společnosti nikoliv osobní revoltou, ale únikem do oblasti takzvaného čistého umění, kde zdůrazňovali pocity nudy, někdy i zoufalství.
V literatuře se dekadentní postoj projevuje pesimistickými náladami, mysticismem až morbiditou. Dekadenti měli v té době sklony k nezávaznému sexu, alkoholismu a někdy i satanismu. Dekadence byl umělecký směr snažící se vymanit z rámců fádní společnosti, byl výstřední po všech stránkách.
Toť píšou o dekadenci chytré knihy. I já sem momentálně dekadentní. Možná, že se opakuju, ale stále je tomu tak. Ale ne v tom slova smyslu, jak je výše popsáno, nýbrž dekadentní kvůli bezmoci, která mě přepadá pokaždé, když pohlédnu na svůj stůl a zřím tři Čiháky, dva Borovanské, jednoho Feneise, jednoho Nettera (to sou naše učebnice, a vskutku se nejedná o sešity brožované vazby)…tristní, nesmírně tristní…do toho se mi míchají pocity viny za to, že sem celej rok chodil po hospodách a neučil se svědomitě (jako kdybych to někdy dělal) s pocity z toho, kolik lidí už vyhodili, a že já zrovna asi nebudu ten šťastlivec, který bude mít zpekla štěstí…Inu necháme se překvapit…Albert si na zkouškové zřídil provizorní oltář, já nikoli. Asi zajedu o víkendu do Lurd napít se trochu té vody…

17 června 2006

Dědeček hříbeček :))

© Hála, úpravy Coiotus

16 června 2006

Ten, který všechno vymyslel...:-p

Pohádka pro (a)sociální demokraty

Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací. Hádanka jako prémie: Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů? Odpověď: Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-4.

15 června 2006

Závažná reklamace!

Dnes byla zamítnuta stížnost pana Stanislava Oplatka na neplatnost voleb do dolní komory parlamentu. Docela se tomu divím...já bych osobně celé volby skrečoval a opakoval. Posuďte sami-Stanislav Oplatek totiž podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu proto, že "energetická koncepce České republiky, kterou se řídily všechny předchozí vlády a řídí se jí i politické strany a jejich kandidáti, je chybná." Energetickému kolapsu může podle pana Oplatka zabránit pouze výstavba univerzálního zimního domu, ze zákona Božího. Nárys domu přiložil Oplatka ke stížnosti. Můj osobní názor zní, že takto závažná obvinění minulých vlád by měla být prošetřena. Doporučuji zřídit parlamentní výbor a vyšetřovací komisi. Celou tuto akci v zájmu státu bych zahalil do tajemného sukna komplotu zvenčí a pojmenoval ji třeba "Eremü"... Co myslíte?

14 června 2006

Čj-rozbor větný

Ve světle posledních politických pří a soubojů si dovoluji přepsat starší, ale obsahově stále dosti aktuální, zprávu o užívání češtiny v politických kruzích...
S novou dobou přichází i nové výrazivo: v jednom sloupku jsem použil stále populárnější DÉMONIZOVÁNÍ z jazykového ponku Václava Klause, nedávno mě zase potěšil Miloš Zeman, který, ač protřelý ekonomický harcovník, použil neotřele svěží spojení ZBOŽOVÁ PLATBA, když mluvil o tom, že ohromný dluh Ruska nám bude postupně splácen dodávkami pirohů a kulí-k tomu jen dodávám ( a studenti potravinářských, hotelových a vojenských škol mi to potvrdí), že stroj na velkovýrobu pirožků se nazývá PIROŽKOMET, zatímco k vypouštění kulí je určen KULOMET (na rozdíl od KALUMETU, což je snad nějaká indiánská dýmka či co...). Pojďme nyní rozebrat klasickou větu našich politických špiček, která-s malými odchylkami-zní obvykle takto: NICMÉNĚ TOTO VŠE JÁ VNÍMÁM JAKO ZCELA NESTANDARDNÍ. Snad nejfrakventovanější uvozovací slovo současnosti, magické NICMÉNĚ, nám naznačí, že se zřejmě dozvíme ještě "méně než nic". Nicméně to, co následuje, naši předtuchu-jak uvidíme-ještě předčí! Slovy TOTO VŠE politik shrnuje to vše, co nám řekl v předchozích větách-tedy v kostce řečeno-kulové. Následuje JÁ. Podmět by v rozebírané větě samozřejmě klidně mohl zůstat nevyjádřený-ale ne tak politik! Ten ho tam foukne vždy když ON má (konečně, po letech mediální diskriminace) možnost vyjádřit se do čoček kamer či molitanových bambuloidů mikrofonů. Oním JÁ (chudák chytrý) se navíc vymezuje ve vztahu k NIM (trotlům arogantním). Sloveso VNÍMÁM dnes již plně nahradilo dříve používané "myslím, jsem přesvědčen", či dokonce "tvrdím"-díky své cárovité mlhavosti a omyvatelnosti je totiž mnohem praktičtější, neboť jde jednoznačně pouze o vyjádření pocitu, takže žádná trestní, pěstní či jiná odpovědnost jeho použitím nevzniká. JAKO je v celé větě jediné jasné slovo-znamená "jako", tzn. něco jako něco jiného. Následující katogorické ZCELA lze přeložit jako a) zhruba, b) trochu, c) krapítínek, přičemž poslední verze je nejpřesnější. A jsme u bonbonku, u skutečné "Pochoutky akademika Straky"! Slovo NESTANDARDNÍ je diplomatická berle, deka, hozená přes nacimprcampr rozstřílenou mrtvolu-odborně "eufemismus". Příklad: poslanec Loudil řídil vůz v silně podnapilém stavu. (Ale i to je eufemismus-byl prostě jako cep). Kontrolujícího policistu kopl mezi nohy, připlácl si na haubnu majáček a odjel dětským hřištěm domů. Rok poté, po jednání sněmovního výboru o případném odebrání imunity, vychází předvolaný Loudil vítězoslavně ze dveří a k slétlým novinářům dí:"Je ZCELA legitimní, když někdo mé tehdejší chování VNÍMÁ jako NESTANDARTNÍ. NICMÉNĚ TOTO VŠE JÁ považuji za ZCELA nedostatečný důvod byť i jen k úvahám o rezignaci.