21 června 2006

δεκαδεηcε


Pojem dekadence (úpadek) se objevuje na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s novou vlnou umělců, kteří jsou znechuceni stereotypní společností, hledají z ní únik a vytvářejí si svůj vlatní svět. V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcisismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, výstřednost apod.
Dekadent bylo původně hanlivé označení pro každého
francouzského básníka, který se pokusil odvrátit od tradic. Název byl sice spisovateli přijat za svůj, ovšem v rámci uměnovědných kategorií se jedná většinou, ale ne vždy o symbolisty - ze symbolismu se více či méně rodí poetika těchto básníků (ovšem ani ne všichni symbolisté patřili nutně mezi dekadentní básníky). Dekadentní spisovatelé projevovali odpor ke společnosti nikoliv osobní revoltou, ale únikem do oblasti takzvaného čistého umění, kde zdůrazňovali pocity nudy, někdy i zoufalství.
V literatuře se dekadentní postoj projevuje pesimistickými náladami, mysticismem až morbiditou. Dekadenti měli v té době sklony k nezávaznému sexu, alkoholismu a někdy i satanismu. Dekadence byl umělecký směr snažící se vymanit z rámců fádní společnosti, byl výstřední po všech stránkách.
Toť píšou o dekadenci chytré knihy. I já sem momentálně dekadentní. Možná, že se opakuju, ale stále je tomu tak. Ale ne v tom slova smyslu, jak je výše popsáno, nýbrž dekadentní kvůli bezmoci, která mě přepadá pokaždé, když pohlédnu na svůj stůl a zřím tři Čiháky, dva Borovanské, jednoho Feneise, jednoho Nettera (to sou naše učebnice, a vskutku se nejedná o sešity brožované vazby)…tristní, nesmírně tristní…do toho se mi míchají pocity viny za to, že sem celej rok chodil po hospodách a neučil se svědomitě (jako kdybych to někdy dělal) s pocity z toho, kolik lidí už vyhodili, a že já zrovna asi nebudu ten šťastlivec, který bude mít zpekla štěstí…Inu necháme se překvapit…Albert si na zkouškové zřídil provizorní oltář, já nikoli. Asi zajedu o víkendu do Lurd napít se trochu té vody…

2 Comments:

At 9:42 dop., Anonymous Anonymní said...

nakonec sem si pořídil zlatý tele a vzývam ho.. feneis je dobrej no.. mam z něho okopírovaný jenom svaly a docela mi to stačí.. a podle toho, co tu popisuješ z těch moudrých knih, jsem zářným příkladem dekadenta. konvencím se vymykám, mysticismus a morbidita.. to spíš ne.. i když taky mám nějaký ostřejší texty, to je pravda:) bohémský život, tvrdej fet a děvky, to je moje:D

 
At 2:04 odp., Anonymous Anonymní said...

kdy to delas? poslu ti vesmirnou energii :)

 

Okomentovat

<< Home